BLOG

Jak je možné, že mě nechápe? Vždyť to opakuju pořád dokola. Jako bych mluvil do dubu. Už si s tím pitomcem nevím rady!

Pokud má opravdu současné znění článku 13 evropské směrnice o ochraně autorských práv přesunout veškerou odpovědnost za obsah na platformy, jako YouTube apod., jsem proti.

Máme tendenci věřit tomu, co vidíme. Říkáme tomu "zkušenost na vlastní oči". Chceme vidět "realitu", například v televizi, na fotkách... Přitom je to ale nesmysl. Není nic tak klamajícího, jako jsou naše oči.

Tak jak se tak dívám, návod na zmizení zajímá velkou spoustu z vás :) Pro pokračování bylo 98 % hlasů, to mě těší :)

Neříkejte, že vás to taky někdy nenapadlo. Zmizet. Vypařit se jak pára nad hrncem, přesídlot třeba na opačnou stranu zeměkoule a zamést za sebou všechny stopy. Většinu z nás tyhle choutky za krátký čas opustí. Ale ... co když ne?

1. září 1992. 88. kilometr dálnice D1. Čas 9:25. Česko-slovenská federativní republika (pro neználky - na mapách od 1. ledna 1993 už ji nenajdete).

Byli jsme nedávno na návštěvě u kamaráda Lukáše a na zdi jsem tam narazil na zajímavou dekoraci. Jakousi koláž z motivačních hesel. Nejdřív jsem jen fascinovaně zíral, jak hezky si to vymysleli a jak to graficky ztvártnili. Později, když jsem zjistil, že se to dá koupit, jsem víc začal přemýšlet o obsahu.

Delší dobu si všímám zajímavého nešvaru. Povinnosti být k dispozici kdykoliv si na vás někdo vzpomene. Být nedostupným je téměř společenský prohřešek "Proč mi neodpovídáš, ty hajzle, když vidím, že jsi on-line?!" "Proč nebereš telefon, když vím, že se bez něj nehneš?!" Dobrých zdůvodnění PROČ máme každý jistě spoustu. Otázka je, nakolik se řídíme...

Chystám nový projekt a při úklidu pracovního archivu nacházím různé poklady. Postupně se s Vámi o některé podělím. Tenhle je první :)

Asi to nebylo překvapení, bylo mu 82 let. Přesto mě to tak nějak zaskočilo. Připadalo mi, že tu bude navždy. A že ho ještě stihnu na jeho dalším vystoupení v Česku. Nestihnu... Odešel a s ním ČLOVĚK, který dokázal svým klidným vemlouvavým hlasem komunikovat a souznít s lidmi po celém světě.

Jsou lidé, kteří s námi prožijí prakticky celý život, aniž bychom se byť jen jednou setkali. Sdílíme s nimi své nejtajnější pocity, svá přání, své touhy... Tu a tam se ale zadaří, setkáme se a je to pecka!

Na něčem Vám moc záleží. Soustředíte se na to, připravujete se, zkoušíte si, jak se v klíčové situaci zachováte, a ... a nakonec to stejně, velmi často, dopadne jinak. Máte se z toho hroutit?