1. DEN (11)
(ÚTERÝ 16. LEDNA 2018)
Na jedenáctý pokus jdu do prvního dne výzvy 21 dnů bez stížností. Mám za sebou "zkušenosti" ze dvou druhých dnů, což není moc. A v hlavě pár pouček, které jsem za ty dva týdny nasál.
Jenže co je mi to platné, když se pořád nedokážu zbavit banálních zlozvyků. Dneska jsem se kvůli jednomu vyautoval už v půl desáté dopoledne.
Dočetl jsem se, že Číňané mají slovo "stížnost" složené ze dvou znaků - "obejmout" a "ego". Stěžování je tedy z jejich pohledu objímání vlastního ega, což mi připadá jako docela trefné vyjádření podstaty stěžování.
Objímání ega, tedy stěžování si, znamená, že plně nesloucháte svému vnitřnímu hlasu, který vám tvrdí takové blbosti, jako že jste horší, než ostatní, že úspěch je jen pro jiné, ne pro vás, že si nezasloužíte nic lepšího, co máte.
Jednání jsem měl v kavárně žižkovského vysílače. Musím říct, že pohled na Prahu z 66 metrů se mi asi nikdy neomrzí. Možná kdybych sem chodil častěji, řekněme 21 dnů za sebou, vytvořím si na ni nový návyk :-)
Na další schůzku mířím na Albertov. U Národní galerie nad Václavákem je objížďka. Zatočím tedy kolem Parkingu a někde před Operou se řadím do průběžného pruhu. Směrovka, uvolnilo se místo, přejíždím a ... najednou vžum!, vřítil se tam taxikář s modrou oktávkou City Taxi. Ukázková myška a hned se tlačil přede mě. Okamžitě jsem to zašlápl a kontroloval auto za mnou. Uffffff..... K polibku s taxíkem chybělo snad 5 centimetrů.
Ovšem co je pozoruhodnější... Tentokrát jsem se jen nadechl, naklonil, abych na toho chlápka viděl a ... nechal jsem ho být. Přestože by si zasloužil pár pohlavků. V duchu jsem si říkal: "Taky na tebe dojde!"
Taxikář vzápětí přejel do levého pruhu, asi aby byl nejrychlejší ze všech na celém světě. A když jsem dorazil na další křižovatku a odbočoval vpravo do Žitné, taxikář už byl zase úplně vpravo, odbočoval jako já. A já ho dokonce předjel. Došlo na něj :-)
Dojel jsem si pro třetí protiklíšťovou vakcínu a zkonzultoval plánované expedice na Kubu a do Gruzie. Cestou domů jsem vyzvedl ze školy našeho zasádrovaného chlapečka.
V knize Svět bez stížností jsem se dočetl, že jsme všicnni napojení na nekonečný zdroj vesmírné energii. A že svými myšlenkami ovlivňujeme, jaká ta energie je. Že Vesmír je apriori "apolitický", takový vlídně netečný.
Řekl bych, že Vesmíru je úplně fuk, jestli si nějaký Tlapák zanáší hlavu a život negativitou. Na druhou stranu ale nijak nebrání tomu, abych se svých starých návyků zbavil a dosáhl čeho chci. Abych svým pozitivním přístupem obrátil svět a hříšníky na pravou víru.
Totéž platí o vás. Žadný Vesmír vás za ručičku vodit nebude. Klacky pod nohy vám ale taky nehodí. To je tutovka.
Will Bowen v knize taky varuje, že změna návyků je podobná prudké změně směru jízdy, nebo letu. Zatímco stroj zatáčí a unáší vás novým směrem, vás táhne odstředivá síla (síla zvyku) ve směru původním.
Zapnu si tedy bezpečnostní pásy a přidám plyn :-)
Nebo o tom alespoň řekněte svým přátelům. Stačí dole kliknout a sdílet :)