1. DEN (21)

16.02.2018

(ČTVRTEK 15. ÚNORA 2018)

Stížnosti jsou nástrojem mocenského boje. Nikdy dřív jsem si to neuvědomil, ale maji velkou moc. A pomáhají ziskat moc! (Slovní hříčka, hehe :-) Pravdivá. Věnuju se tomu ve čtvrtém pokračování tématu Proč si stěžujeme.

Život bez stížností

on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností

Jaký smysl to má pro mě

Tohle je téma, které jsem trochu pootevřel ve své včerejší videozpovědi.

Jaký smysl má plnění výzvy 21 dnů bez stížností pro mě osobně.


Mění se to.

1. Na začátku

...jsem si chtěl jen otestovat sám sebe. Chtěl jsem zjistit, jak na to se stěžováním a negativitou ve svém projevu jsem. Lákalo mě prověřit, jak moc jsem se za ty roky, co používám principy pozitivní psychologie, změnil. Jestli jsem třeba (aniž bych si to uvědomoval) nesklouzl zpátky k negativitě.

Já už jsem to kdysi říkal, ale tenkrát, když jsem tím výcvikem v pozitivní psychologii prošel, mi to vážně naprosto změnilo pohled na svět!

Bylo mi tuším třiadvacet a najednou jsem se na všechno kolem sebe začal dívat jinýma očima. Pojmenovávat si ho pozitivně. Vlastní mozek jsem tak začal krmit pozitivními podněty. A on mi to okamžitě začal vracet.

Buďte jako první u toho

Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.

Objevil jsem svět reiki, začetl se do myšlenek, které po sobě už před pořádnou dávkou let zanechal Dale Carnegie, a začal jsem pracovat na sobě

Hezký přiklad z té doby, na kterém je ta změna pohledu patrná.

Na stole stojí napůl vypitá sklenice vody.

"Ach jo," posteskne si jeden, "už je z poloviny prázdná!"

"To je úžasné," jásá druhý u stejného stolu, "ještě polovina vody zbývá!"

A takhle se mi převracel pohled na všechno kolem mně. Naprosto úžasné!!!


Teď mě napadá, že i vtípek, který jsem slyšel snad už na základce, je de facto o pozitivním myšlení. Berte ho jako odlehčení :-)

Vrcholná scéna v cirkusu.

Bubny víří, světlo potemnělo, v šapitó je cítit pach šelem. V kleci uprostřed se krotitel chystá na závěrečný výstup se lvy.

Pak tmu jakoby napůl rozřízne bodový reflektor a krotitel strčí tomu největšímu lvovi hlavu do tlamy. Diváci ani nedutají a se zatajeným dechem sledují, jak to dopadne. V naprosté většině případů všichni drží palce krotiteli, aby to přežil.

Přitom lev i krotitel jsou na tom úplně stejně!

Krotitel má hlavu v tlamě. Lev má hlavu v tlamě.

Je to fifty fifty. Ovšem, pravda, lev je na tom relativně líp! :-)

Záleží na úhlu pohledu.


2. Pak mě napadlo...

...že tu výzvu budu plnit veřejně. Tím se spousta věcí změnila. Říkal jsem si, že by z toho mohlo být zajímavé každodenní téma pro můj blog.

Vůbec jsem nedomyslel, kolik s tím bude práce. Lákalo mě, ušít si na sebe tím příslibem zveřejňování bič. Nečekal jsem, jak moc si s ním napráskám :-)


3. Třetí zlom

V posledních asi dvou, třech týdnech se to zase proměnilo.

Čím dál víc vím, že nic nevím. Začínám si uvědomovat, že to s tím nestěžováním není tak jednoduché, jak jsem si myslel. A objevuju skrytý, dlohodobý vliv negativní energie na moje myšlení. Něco, o čem jsem neměl ani ponětí. Dokonce si myslím, že si to neuvědomoval ani nikdo kolem mně.

Jenže já tomu chci porozumět a dostat to pod kontrolu.


4. A tím jsme u toho posledního smyslu...

...který mi jakoby pozvolna vyplouvá napovrch.

Čím dál víc si všímám kolik nevědomé negativity kolem sebe šíří řada lidí v mé blízkosti. Lidí, na kterých mi záleží. A já bych jim rád svým příkladem pomohl.

A rád bych inspiroval a vedl k životu bez stížností i další lidi, kteří o to budou stát (a které teď ani neznám).


Trochu jsem se zase zakecal.

Zatím mám sám se sebou dost práce.

Dneska jsem se zase vyfauloval.

Odpoledne kolem třetí. Eliška se v ložnici probudila z poledního spánku. Sešel jsem s ní do přízemí, kde na nás vybafnul Kuba. Vrátil se totiž mezitím ze školy.

Dobře ví, že to blbě snáším. Vždycky se mi hrozně rozbuší srdce. Naposledy před pár dny na pohřbu.

"Ty jsi vážně pitomej! Víš jak to nesnáším! Magor!"

A trefil jsem ho plastovou lahvičkou s Eliščiným čajem.

Nic vážného. Spíš symbolická reakce. Ale stížnost to byla i bez toho hodu.

Eliška zase jednou testovala, kam až může ve svéhlavosti zajít. Je to v jejím věku asi přirozená vývojová etapa.

"Eliško, miláčku, polož ten hrneček. Může se rozbít a tebe říznout."

Tluče s ním o zem dál.

"Eli, dej mi ten hrneček. A přestaň, prosím."

Odtáhne se a otočí, abych na hrnek nedosáhl. Šikula. A buší dál. Fakt hrozné rány.

"Elliško, přestaň. Dej mi to."

"Ne."

"Liško! Hned přestaň a dej mi ten hrneček!"

Trochu jsem přidal na důrazu. Zarazila se. Koukla na mě a ... pokračovala.

"Eliško!!! Tak dost!!!" vyštěkl jsem a sebral jí hrnek. Symbolicky jsem ji přitom plácl přes ruku.

"Zlobivá ručička!"

"Tatínku pomiň, omouvám," natáhla ke mně tlapky a objali jsme se. A já si přendal náramek na druhou ruku.

Je to vlastně pořád to samé. Snažím se alespoň minimálně kočírovat dětičky, ale velmi často v takovýhle situacích přijdu o čistý štít. Asi se budu muset porozhlédnout ještě jinde. A naučit se, jak tyhle situace řešit, aniž bych si stěžoval.

Proč si stěžujeme (4/5)

Chceme na svou stranu spojence a získat moc

S tímhle tématem jsem si na začátku taky nevěděl rady. Jak můžeme stěžováním získat moc?!

Funguje to takhle.

Začneme si na něco (častěji na někoho) stěžovat. Tím k sobě přitahujeme své přívržence, lidi s podobným názorem. A čím víc (a vlivnějších) lidí máme na své straně, tím větší máme moc.


Moc je opojná. Přináší nám výhody, autoritu.

Pro řadu lidí je touha o moci hlavním hnacím motorem v životě. Zoufalou snahou o ovládání druhých maskují to, že jsou vnitřně prázdní.

Proto o získání moci usilujeme.

Stěžovat si v tomto případě znamená stavět armádu a chystat se na válku.

Pomáhá taky získat spojence proti nějakému spoupeři, například protikandidátovi ve volbách, jinému uchazeči o místo vedoucího odděleni atp. Stěžovatel nám v podstatě říká:

"Pokud budu někdy oficiálně stát proti tamtomu, tak tady máte argumenty, proč být se mnou!"

Perfektně to funguje všude tam, kde se lidé sdružují do skupin. V politických stranách, bytovém družstvu, ve firmách, v církvi, v zájmových spolcích...

Když musíš druhým říkat, že jsi šéf a mocný člověk, nejsi ani jedno.

(parafráze výroku Margaret Thatcherové)

Jak se tomu bránit

Stěžovatel se nás snaží proti naší vůli vtáhnout do své hry. Obrana je tedy vlastně jednoduchá. NEHRAJTE TU HRU!

Až si vám bude někdo stěžovat na někoho jiného a bude se vás snažit zverbovat do své armády, řekněte mu:

"Hele, promluv si o tom přímo s tím, na koho si stěžuješ."

"To už jsem zkoušel a je fo marné."

"Tak tomu asi budte muset oba věnovat víc času a promluvit si o tom znovu a podrobněji!"

Musí být jasné, že váš hlas a loajalita se nedá koupit. 

Uzavřu to krásným citátem z knihy Svět bez stížností.

Když se perou dvě gorily, nechoďte do džungle.


Já zítra půjdu!

Moje výzva pokračuje zase prvním dnem.