1. DEN (29)
(STŘEDA 7. BŘEZNA 2018)
Špatný start. Od půlnoci jsem byl s Eliškou snad osmkrát vzhůru. Měla divoké sny a byla plačtivá. A měla vytříbený smysl pro to, vzbudit mě přesně ve chvíli, kdy se to nejvíc nehodilo. Znáte to, máte pak pocit, jako když vás kůň kopne do palice. Ráno a většinu dne jsem podle toho vypadal.
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Únava forever
Vlastně je to za poslední týden už asi popáté.
Beru to naprosto věcně. Prošla si tím většina dětí, naše všechny. Ale ať si o tom myslím cokoli, únava narůstá. A hrozí, že se to projeví v nejméně vhodné chvíli. No a to se dneska bohužel stalo.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Nebudu to prodlužovat
Mám ze sebe hodně rozporuplné pocity. Navzdory únavě jsem celý den zvládl bez stížností a docela v pohodě.
Normálně jsem pracoval, vyřizoval, co bylo potřeba.
Kolem poledne mě ale začala bolet hlava a já ani nevím proč, snažil jsem se to léčit jen častějším pitím. Nealko, samozřejmě :-) Pořád jsem ale měl svoje chování pod kontrolou.
I večer, když děti přijely ze školy a byli jsme kompletní. Doma bylo jako obvykle hodně rušno. Pořád jsem se ale držel.
Krize přišla po večeři.
Dneska jsem totálně vyhořel
Snad za to mohla únava a nevyspání, snad úporná bolest hlavy... Prostě dneska jsem to večer nezvládl, zastěžoval jsem si a zachoval se jako naprostý pitomec. Bylo mi z toho fakt blbě :(
Po vykoupání jsem šel namazat a obléknout Elišku. Když jsem ji chtěl položit na postel, blbla a napálila mě loktem do brýlí, až se mi zatmělo. Ufff, ale dobrý, tohle jsem zvládl.
O pár desítek sekund jsem Elišku mazal kokosovým olejem. Ráda ho mlsá, tak jsem jí dával olíznout prst. Eliška se mi do něj v rámci blbnutí vší silou zakousla. Jen jsem syknul, vytryskly mi slzy a ....
Už jsem na ní prostě nepromluvil a nepodíval se na ni. Viděl jsem a cítil, že je z toho zaražená, ale to moje pitomé ego si v tu chvíli vrnělo: "Jen ať si holka uvědomí, že přestřelila!"
Pak jsem jí jen popřál dobrou noc a odešel. Uspávala Jana.
Neřekl jsem ani slovo, ale stížnost to byla tak silná a hnusná, že mi z toho bylo hrozně, jen co jsem vyšel do chodby.
Musel jsem se vrátit a Elišce se omluvit. Jsem strašný pitomec!
Později večer jsme o tom pak diskutovali s Janou. A jak mi tak bylo blbě, i při té debatě jsem ragoval hloupě.
Jana měla pravdu. Hřeším proti tomu, o čem sám píšu. Čím se řídím.
A nakonec si ještě stěžoval, že jsem nevyspalý a unavený a... Jen seznam výmluv.
Nic z toho není omluvou.
Zkrátka - musím se vyspat a jít na to jinak. A od nuly. A DÝCHAT!!
Nezlobte se, nemám dnes chuť pokračovat. Den blbec :-(