2. DEN (2)
(PONDĚLÍ 15. LEDNA 2018)
Víte, že mi s plněním výzvy 21 dnů bez stížností pomáhá Dunningův-Krugerův efekt? A věděli jste, že Dunningův-Krugerův efekt pomáhá každou chvíli i každému z vás ve spoustě životních situací?
Dunningúv-Krugerův efekt se do značné míry podílel na tom, že jste se oženili a vdaly, pustili se do nového projektu, pořídili si (další) dítě, přestěhovali se, odešli z předchozího zaměstnání, vyrazili na cestu do neznáma, přestali kouřit, začali pravidelně sportovat, omezili noční plenění ledničky, nahradili limonády neperlivou vodou...
Stojí v pozadí každé velké události na světě, každého objevu, sportovního úspěchu, medicínského zázraku, prostě všeho, co vyžaduje úsilí a námahu. Nejlegračnější mi na tom připadá, že Dunningův-Krugerův efekt fungoval, i když se ještě nejmenoval po svých "objevitelích" :)
Tihle dva vědci z Cornellovy univerzity studovali chování lidí, kteří se snaží naučit něco nového. Všimli si při tom zajímavého jevu, který popsali v roce 1999 v odborném časopisu Journal of Personality and Social Psychology.
Nevědomost bývá zdrojem důvěry častěji než poznání.
Lidsky řečeno:
Když nevím, do čeho jdu, klidně se do toho pustím. Ale kdybych tušil, jak to bude náročné, vykašlal bych se na to.
A moje současná výzva mi to jen potvrzuje. Kdybych tušil, jak často si budu muset přiznat chybu, sahat si do svědomí a připouštět, že mám co napravovat, možná bych opravdu váhal.
Uvědomuju si, že přinejmenším na začátku téhle výzvy hraje velkou
roli soustředěnost. Jestliže chci uspět, nesmím zkrátka vypadnout z
role.
Jak je vidět, dneska stačila malá chvilka nepozornosti, neuhlídal jsem si reakci na docela banální situaci, a mám zase o den navíc s náramkem postaráno.
Je to vlastně jako plnění skautského bobříka sebeovládání. A mně dneska zase frnknul mezi prsty.
No, ale abych byl poctivý - večer jsem přidal ještě jeden zářez.
A pak už jsem jen seděl a přemýšlel, jak to zítra určitě udělám jinak! :)