Fáze bolesti

Ta první přichází ve chvíli, kdy si naplno uvědomíme, jak často si stěžujeme. To je fáze, ve které jsem já právě teď. Postupně mi dochází, že ve skutečnosti jsem si stězoval a stěžuju častěji, než jsem tušil. A je to opravdu tak.

Přestože jsem zkoušel sám sebe ukecávat a v takových těch hraničních situacích se přesvědčit, že o stížnosti nejde. Stačilo , abych si vždycky jen poctivě odpověděl na otázku:

PROČ JSEM TUHLE POZNÁMKU ŘEKL?!

A vždycky jsem si nakonec musel přiznat, že reaguju na nějakou vnitřní nespokojenost. Že si stěžuju.

Budu se v nejbližších dnech snažit zachytit co nejvíc takových případů a zapsat si je. A pak se s vámi o ně podělím. Abyste si taky udělali jasněji v tom, o co jde.

Což ale znamená, že se musím dopouštět stížností, což nechci. Trochu paradox :-)

Děkuju za podporu. Vážím si toho!

Vaše skepse je pochopitelná a zároveň zbytečná.

Nestěžování je dovednost stejně jako třeba plavání, jízda na kole, lyžování, plivání na cíl nebo vrhání nožů. Žít bez stížností se můžete naučit. Jen to zkrátka může jit pomalu, může to "bolet" a chce to vytrvalost.

Koštování grappy

Dneska jsme po lyžování využili nabídku místního sommeliera Aleše a vyrazili na ochutnávky místních pokladů. V městečku Mezzolombardo jsme byli za dvacet minut. První zastávkou bylo Muzeum grappy a současně jedna z nejvyhlášenějších palíren v celé Itálii Grappa - Villa de Varda.

Je to úžasné vidět plně funkční měděnou kolonu starou několik staletí.

Naprostý unikát!

Tím spíš, když nás provázel osobně současný majitel Luigi Dolzan, který drží pevnou ruku nad opravdu prastarou rodinnou tradicí.

V muzeu mají na 1700 exponátů dokumentujících rodinnou tradici od 16. stol.

Zajímavostí je fakt, že zrací sklep, kde dostává grappa v dubových sudech svoji konečnou barvu i příchuť, je přístupný výhradně s policejním dozorem. Kvůli kontrole množství vypálené lihoviny.

Dokonce i originální součásti destilační stolice ze 16. století jsou zapečetěné, aby v nich nemohl nikdo vypálit ani deci nelegální kořalky.

Ochutnávání je pak zcela samostatná kapitola. Vřele doporučuju to absolvovat. Jen se připravte, že po deseti koštech budete mít dost naváto :-)

Grappa této značky ale chutná opravdu famózně. Čistá, barikovaná, jahodová, bezinková, heřmánková... To jen namátkou pár variant, které jsme si mlsli.

Bylo jasné, že s prázdnou neodjedeme. A když jsme si pak porovnali ceny s těmi, za které bychom totéž koupili v Praze, byli jsme zhruba na třetině.

Takže jsme uspokojili emoce i rozum :-)

Okružní cesta zpátky

O cestě do hotelu raději moc mluvit nebudu :-)

Snad jen, že Aleš dostal chut jet trochu oklikou, takovou vyhlídkovou trasou. Krásná byla, o tom žádná. Ale když jsme zaparkovali u hotelu, byl jsem rád, že to máme za sebou.

Italská policie je k řidičům trochu velkorysejší, než naše. Nějaké množství alkoholu v krvi je tu povolené. Ale do limitu bychom se myslím nevešli kromě dětí nikdo :-)