(PONDĚLÍ 29. LEDNA 2018)

Víkend za mnou a moje výzva 21 dnů bez stížností úspěšně pokračuje. Jak jsem očekával, bez dětí bylo výrazně klidněji. Až na drobná pokušení jsem se situacím, které hrozí stížností a nespokojeností, úspěšně vyhýbal. A když už se náhodou naše cesty protnuly, dokázal jsem je zvládnout. S nadějí tedy vyhlížím, co přinese nový týden.

Život bez stížností

on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností

PŘIDEJTE SE KE MNĚ A K VÝZVĚ 21 DNŮ BEZ STÍŽNOSTÍ

Dneska dopoledne mám službu u dcerky. Současně ale musím vyřídit pár pracovních věcí a jednu schůzku. Takže Eliška jde se mnou a budeme se tvářit jako tým :)

Cestou jsme se stavili u benzínky natankovat a dolít kapalinu do ostřikovače. Moje parťačka trvala na tom, že v sedačce nezůstane a že mi chce pomáhat. Tak jsem ji tedy zapojil do práce... :)

Na jednání jsem si několikrát vzpomněl na knihu Svět bez stížností. Will Bowen tam cituje jednoho ze svých následovníků. Ten začal výzvu plnit společně se svými přáteli a píše:

Jít s někým na kávu už nebylo jen tak, byl to náročný úkol. Museli jsme opatrně volit slova, abychom si nestěžovali a nikoho nepomlouvali.

(citace z knihy Svět bez stížností)

Cítil jsem to podobně.

Společný okruh známých s mým partnerem při jednání nám totiž přímo ideálně přihrával několik pomlouvacích témat. Navzájem bychom si postěžovali, jak tenhle lektor nedodržuje objednaný program tréninků, jak tamta agentura na poslední chvíli mění podmínky a snaží se přehazovat úhradu provozních nákladů tréninku na lektory. A jak nám to všechno oběma komplikuje život...

Buďte jako první u toho

Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.

Chci on-line deník do mailu

Ujistili bychom se, jak je ten svět prolezlý naprosto neschopnými lidmi a že naštěstí jsme tu my dva, kteří se vždycky férově domluvíme. A z pocitem frustrace a takové zvláštní prázdnoty bychom se rozjeli za dalšími povinnostmi.

Takhle na to byl, chudák sám. Stěžoval si, kritizoval, vypadal utrápeně a já jeho nářky chápavě přijímal. Tentokrát ke spolčení poškozených nedošlo.

Na nikoho jsem si nestěžoval. Do nikoho jsem se neopíral. A obchodní fauly, se kterými jsem se setkal, jsem si nechal pro sebe. Vyřeším si to s dotyčnými osobně, z očí do očí.

Rozešli jsme se s dohodou na nové zakázce. On s výrazem štvané zvěře, já - soudě dle zpětného zrcátka v autě - s výrazem šťastného idiota, který sám přemohl systém :)

Jak rozeznat stížnosti (1/3)

O víkendu jsem vám slíbil minikurz rozpoznávání stížností. To pro případ, že byste se ke mně chtěli (třeba aspoň nanečisto) připojit a nestěžovat si :)

Prakticky od začátku plnění výzvy 21 dnů bez stížností jsem si začal uvědomovat zvýšenou citlivost na stížnosti u druhých lidí. Dávám si pozor, abych je nekomentoval. Přesto si jich všímám a dělám si sám pro sebe jakousi statistiku.

Jak vyplývá z nadpisu, rozdělil jsem to téma do tří dílů. A v tom prvním se budu věnovat jednomu z nejčastějších typů stížností.

Kritizování a pomlouvání druhých

Nejsem vykladač svatých knih. Proto netuším, kde jsem přišel k rčení:

Přej a bude ti přáno!

Ale vím, že stoprocentně platí. Stejně jako další moudrost:

Lidi se k tobě budou chovat stejně, jako ty k nim.

A nebo:

Když jdeš nahoru, chovej se k lidem slušně. Potkáš je totiž, až půjdeš dolů!

Řekl bych, že některá z nich znáte. Možná vás napadnou další, vyjadřující totéž.

Přesto si obrovské množství lidí denně, prakticky permanentně stěžuje na druhé, kritizuje je a přímo pomlouvá. A jen málokdo takové chování považuje za něco závadného.

Pár příkladů

"To je pitomec! Představ si, co zase udělal..."

"Nechápu, jak může dělat to a to..."

"Viděl jsi ji, co si na sebe oblíkla? To naprosto nesoudný!"

"Víš s kým teď chodí XY? Představ si, on kvůli ní opustil svoji ženu. Taková hodná ženská..."

"Vona je fakt úplná kráva! Představ si, že mi ty podklady uklidila do skříně se šanony. Tam bych je nikdy nenašel..."

"Hele, von vážně vůbec nepřemejšlí. Já na něj čekal v přízemí a on zatím seděl v čekárně ve třetím patře..."

Mohl bych dlouho pokračovat. Všechny tyhle příklady (a nejen je) jsem totiž oposlouchal v posledních dvou týdnech.

Taky je znáte?

Možná s malými obměnami.

Znám lidi, kteří jen co přijdou do práce, pustí se do stížností. Nit nenechají suchou na těch, které mají doma, na šéfovi, na kolezích. Skoro to vypadá, že kdyby ONI mohli vládnout světu, žilo by se nám jinak.

Posluchače vždycky najdou. A navzájem se utvrzují ve svých názorech. Společně se tak staví ke světu zády, protože to všechno stojí za starou belu.

Pak přijdou domů a stěžují si znovu. Hlavně na ty, které mají v práci. Dokonce i na ty, kteří jim ještě před pár desítkami minut ochotně naslouchali.

Místo aby se po příchodu domů přeladili na rodinnou pohodu, dál zaplavují své okolí vlnami nespokojenosti a stížností. A jestliže najdou odezvu i u životního partnera, máchají se v negativismu 24 hodin denně. A aniž by si to uvědomovali, podkopávají svůj vztah od základů.

Dva nespokojenci jen těžko můžou žít spokojený život!

Taky kritizujete druhé? A že to děláte proto, aby se změnili?

Hele, popravdě - už jste slyšeli o někom, kdo se změnil k lepšímu, když ho druzí jenom kritizovali a upozorňovali na to, co dělá špatně?!

To nefunguje. Ani nemůže.

Kritika a upozorňování na chyby totiž v tom kritizovaném člověku jen upevňují jeho soustředění na to, co vám vadí.

Vytýkáte někomu, že je pomalý? Bude pomalý!
Kritizujete, že nechává doma válet ponožky? Budou se tam válet dál.
Upozorňujete ho na to, že se nevhodně obléká? Bude pokračovat.
Stěžujete si, že se druhý chová jako ignorant? Bude hůř.

BUĎTE CHYTŘEJŠÍ!

Doporučení

Ke změně chování druhých lidí vedou jiné cesty. Ne jejich kritizování, pomlouvání a stěžování. Tím jen sami sebe i druhé udržujete ve špatné náladě a pod vlivem negativních myšlenek.

Kdykoli se slovně pustíte do někoho jiného, uvědomte si, že zatloukáte hřebíček do rakve svého štěstí a životního úspěchu. Možná máte chvilkový pocit vítězství. Ve skutečnosti ale prohráváte s každým dalším slovem!

Tak co? Poznali jste se? Nebo někoho z vašeho okolí?

Je nejvyšší čas s tím něco udělat!

Já si jdu dát šlofíka (bez stížností) a zítra ahoj :)