Cesta na Slovensko

Z Prahy vyrážíme kolem půl jedenácté. Naše původní plány, že na Štrbské Pleso dorazíme kolem třetí odpoledne, jsou v čudu. Ale bereme to zcela věcně. Počasí se rozhodlo, že letos přece jen ještě ukáže zimní zuby.

Pršelo prakticky bez přestávky z Prahy až do Štrby. Jezdím od osmnácti let, najeto mám (i s dobou, kdy mě to živilo) hodně přes dva miliony kilometrů. Přesto mě pokraždé zaskočí, kolik šílenců se po silnicích pohybuje. Připadá mi, že v dešti nejvíc. Jestli si myslí, že v té vodě nejsou vidět, nebo co...

Naštěstí ale byl provoz poměrně malý, takže cesta ubíhala v pohodě a kolem jedné jsem zastavili v Uherském Hradišti na oběd. Na parkovišti mě zaujala šedivá budova kousek za ním s optimistickým nápisem na střeše :)

SMAJLÍKOV

Jo, ale tenhle řízek mě fakt dožral. To zrovna lilo extrémně hustě. O aut odletovala další spousta vody. A on se s malým, tmavě zeleným náklaďákem velikosti Avie rozhodl v zatáčkách před Buchlovskými vrchy předjíždět a cpát se do sebemenších mezer mezi auty. Fakt lahůdka. Jo a během ujetí asi deseti kilometrů se dostal snad jen o 200 metrů před nás, přes tři auta.

Těšil jsem se, že bude čitelná i SPZka, ale bohužel... Víc už jsem z toho snímku nedostal.

Tak jsem si trochu vylil srdíčko :)

Potěšující na tom bylo, že ani tenhle šmejd mě nepřinutil ke stížnosti. Nevím jak to máte vy, kdo řídíte. Ale já, když jedu delší trasu, upadám to takového zvláštního transu, ve kterém mám svůj klid a svoji pohodu, ať se děje cokoli.

Mnohem horší to bývá při popojíždění po městě, nebo v blízkém okolí.

ASERTIVNÍ LIDSKÁ PRÁVA

7. Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních

Můžu se chovat tak, že nebudu se všemi kolem kamarád. Můžu odmítnout, co ode mně chtějí, můžu se zachovat jinak, zvolit odlišnou cestu...

Ano. I mně od malička učili (a já to dneska vštěpuju dětem), že se ke mně lidé budou chovat tak, jak já k nim. Když budu slušný, budou slušní i oni. Když jim vyjdu vstříc, pomůžou oni mně.

To, že jsem začal plnit výzvu 21 dnů bez stížností všem lidem v mém okolí nevoní. Pokud se do ní jednou pustíte taky, řekl bych, že zažijete totéž.

Já se jim ale nebudu přizpůsobovat (a dál si stěžovat) jen proto, abych si je udržel. Stejně jako já respektuju jejich odlišné názory, očekávám, že oni budou respektovat mě. Pokud nebudou, nebudu je ke kamarádství přemlouvat. Proč bych to dělal?!

ASERTIVNÍ LIDSKÁ PRÁVA

8. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí

Rozhodujte se sami za sebe. Bez ohledu na názory druhých. Raďte se s nimi, chtějte znát jejich pohled na věc, respektujte ho. Ale rozhodujte se sami podle svého uvážení a svého svědomí. I když to rozhodnutí může druhým připadat nepochopitelné.

Jako bych to slyšel.

"Jak můžeš udělat něco tak nelogického?!"

"Jak jsi na takovou pitomost přišel?!"

Prostě můžu. A rozhodl jsem se podle sebe.

Co člověk, to názor. Na cokoli. Takže vlastně - co člověk, to miliardy názorů!

Spousta rozhodnutí, které udělal někdo jiný, mi připadala z mého úhlu pohledu nelogická. Divná. Špatná. Což ale neříká nic o tom, jaká ta cizí rozhodnutí doopravdy byla. Ten člověk to viděl za sebe a velmi pravděpodobně měl ke svému rozhodnutí pádný důvod. Jen já jsem tenhle jeho klíč neměl a proto jsem to nechápal.

Bez ohledu na názory druhých jsem se taky rozhodl pustit se do plnění výzvy 21 dnů bez stížností. I když to jiným připadá zbytečné, hloupé, k ničemu. Psaní tohohle deníku mi žere spoustu času a nic z toho nemám. Takže to nemá logiku.

Podle mě to má logiku i smysl. A to je v dané situaci podstatné.

Život není program počítače, v němž by jednotlivé fáze a postupy zcela logicky následovaly jedna po druhé. Nelze také vyloučit, že logické řešení zklame na celé čáře a osvědčí se něco, co by nikdo nečekal.