6. DEN (3)
(PONDĚLÍ 26. ÚNORA 2018)
Dneska, z vašeho pohledu včera, jsem udělal velkou změnu v prezentaci svého deníku. Na Facebooku mám samostatnou stránku Život bez stížností. Bude to přehlednější a vyřešil jsem tak hloupý nedostatek. Vlastní chybou jsem totiž skoro dva týdny na svém FB profilu nezobrazil ani jeden nový článek. Takže teď to máte kompletní.
No a po návratu z hor vybalujeme a řešíme, co jsme zameškali. Normálka :-)
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
První den po návratu z hor
Snažím se dohánět resty - odpovídám na maily, zpracovávám papíry, které se nám doma nakupily v pracovně. Dopoledne je Eliška s Janou, takže mám pár hodin klid.
Pořád se vracím k tomu tichu a mlčení.
Nevím, jestli bych to nazval rozvážností, která jako by mi teď sedla na jazyk. Ale nějak tak to bude.
"Než abys říkal něco ošklivého, raději mlč!"
Napadá mě, jestli se tím nevyhýbám určitě odpovědnosti v situacích, které vyžadují nějaký kritický zásah. Ale ten pocit nemám.
Ano, často se snažím myšlenkami zkrotit jazyk, který už už nese ven nějakou nemístnou poznámku. Hlavně různé ironické poznámky a sarkasmy. To je moje metla. Jenže to jsou taky stížnosti, takže se musím krotit.
Dětičky mimo náš časoprostor
Eliška po obědě neusnula. Je ještě rozhozená z té cesty. Je to tak vždycky, když se odněkud vrátíme. Dva tři dny jí trvá, než se úplně srovná. Dneska se to ale moc nehodí. Čeká nás s dětmi očkování a pak objednání nových cestovních pasů. Trochu jsem se bál, jak to Eliška zvládne.
Když jsme odjížděli, Naty odnesla prcka k ženě do auta. Já jsem se obouval a slyšel, jak auto odjíždí. Po chvíli telefon. Jana. Že prý jí děti řekly, že já nejdu, tak že jedou napřed a já ať přijdu pěšky.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Je to fuk. Máme to k doktorce tak pět minut.
Jen mě trochu dožralo, co děti plácají za nesmysly. Viděly, že jdu s nimi, že se jdu obout, Naty dokonce nechala dveře od domu dokořán... Skoro by se hodilo si postěžovat. Ale to bych přišel o skalp :) Tak jsem zvolil jinou formu. Prostě jsem se jen zeptal, jak na to přišly. Já jsem se odventiloval, děti plácly nějakou duchaplnost a bylo po problému :-)
Nevyspalý bubák
Ďobnutí do ramene senzace. Jen trochu fňukla, zatvářila se jako bubák, ale už pět vteřin potom se vesele dál věnovala hraní s vláčkem u doktorky na stole. Takže bomba :-)
Na radnici na pasovce to bylo horší. Čekání na pořadí ji moc nebavilo. A když už šla konečně Jana s dětmi dovnitř, Eliška se praštila u vchodu o zeď do čela a měla na super náladu zaděláno... Člověk by si snad i postěžoval!
Naštěstí se pak Eliška dala uklidnit a focení i objednání pasů proběhlo v klidu.
Na to, jak byla unavená, dobrý 😃