7. DEN (2)
(SOBOTA 10. ÚNORA 2018)
Druhé a poslední ráno na Štrbském Plese. V knize Svět bez stížností jsem se začetl do pasáže o vzniku stížností. A o počátku jejich šíření. Věděli jste například, že stěžování si je velká celosvětová soutěž?!
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Soutěž ve stěžování
Stěžování je součástí naší komunikace s okolím. Přemýšlel jsem tedy o tom, kde a jak vlastně stížnosti vznikají.
Stěžování je soutěžní disciplína s tendencí k neustálému stupňování.
(citace z knihy Svět bez stížností)
Všechno začíná od jednoho člověka. Stačí malé postěžování, které vyvolá pozornost, nebo soucit. Přidá se k němu další, aniž by tušil, co ho ke stížnosti povzbudilo. A trochu přitlačí na pilu, aby tu první stížnost trumfnul a přitáhnul pozornost na sebe.
Ten první to tak nechce nechat, a tak zase lehce přitopí pod kotlem a svoji původní stížnost přibarví. Možná se k nim přidá někdo další a zkusí dát kvinde oběma. A než se nadějeme, stěžují si všichni o sto šest.
Takhle to popisuje Will Bowen. A já to můžu z vlastní zkušenosti potvrdit.
A hlavně to, že ty stížnosti jsou vždycky horší a horší.
Tak ono by to ani jinak nedávalo smysl.
Představte si třeba, jak sedíte s partou někde u vína.
Někdo si postěžuje, že se v posledním půl roce rozvedl, přišel o práci a jeho byt vytopili sousedi. A někdo jiný soustrastně pokýve hlavou, že to je fakt hrozný. A že jemu se minulý týden udělal beďar přes celý záda!
Asi byste ho všichni měli za blázna :-)
Nádherný příklad stupňování stížností předvádí Monty Pythonové ve scénce Čtyři muži z Yorkshiru :)
/titulky je možné zapnout pod videem/
Je na každém z nás, jakou atmosféru kolem sebe budeme šířit. Jestlli pozitivní, nebo negativní. Jestli budeme výt s vlky a na všechno si stěžovat, nebo jestli tuhle lavinu zastavíme.
Já jsem se rozhodl nastavit záda.
Starosti velikánů
Na světě jsou hrozby, které si malý český člověk neuvědomí. Vnímají je jenom velikáni, jako třeba já.
Například nízké dveře v naší hotelové koupelně. Byla vyvýšená. Šlo se tam po třech schůdcích. Nahoru bylo v pořádku. Ale při cestě z koupelny...
Za dobu našeho pobytu jsem se nachytal 4krát. To byly rány! Ovšem obešlo se to bez stížností! :)
Setkání s tatranským Bohem
Dopoledne před odjezdem jsme vyrazili naposledy do bazénu. Překvapivě se s tím tentokrát moje oči vyrovnaly naprosto v klidu. Zajímavý byl ale přírodní úkaz venku za oknem.
Jak už jsem psal, od našeho příjezdu bylo zataženo a mlha. V podstatě - kdybych byl někde jinde v lese u nějaké zasněžené plochy a řekli mi, že to je Štrbské Pleso, zbaštil bych jim to. V té mlze to nebylo poznat, kde jsme.
Áááléééé... Jako by mi bůh slovenských velehor přece jen chtěl ukázat, že i on umí krásné scenérie, na pět minut se slitoval. A nabídl nám tenhle kontrast.
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Cesta kousek zpátky
Když jsem vyhrabal auto (za ty dva dny napadlo 20 centimetrů sněhu), vyrazili jsme chvíli před polednem do Martina. Mám tam jednu větev naší rodiny. Tak se stavíme na návštěvu a zdržíme se do neděle.
Navečer jsme šli Elišku vyvětrat na hřiště a nabídli jsme objektivu ojediněle barevně sladěnou kompozici :)
No a tak nějak ten dnešní, můj sedmý den výzvy 21 dnů bez stížností, pomalu dotekl k úspěšnému konci :)