Knížka s náramkem dorazila

Moje dobrodružství se sebou samým začíná. Svět bez stížností. MŮJ život bez stížností. Knížka i s náramkem dorazila. Trochu si poležela na poště, zatímco jsme byli na horách. Už ji ale mám a nemůžu se dočkat, až začnu.

Čeká mě opravdu zásadní životní změna?

Nebo jsem už po zkušenostech s pozitivní psychologií a nenásilnou komunikací tak v pohodě, že se v mém životě nic nezmění a bude to jen ztráta času?

Povahou jsem rozhodně pozitivista, který vždycky věří v dobrý konec. Dost často tím lidi kolem sebe trochu štvu, protože ve chvíli, kdy to jiní už zabalili, já pořád věřim a jdu hlavou proti zdi. Narodil jsem se totiž ve znamení berana, a tak když se rozhodnu, že něco dobře dopadne, tak to tak prostě bude a hotovo.

Teď jsem se tedy rozhodl, že si nebudu stěžovat, tak nebudu :)

Je 3. ledna, vydržet bez stěžování mám 21 dnů v řadě, takže teoreticky čtyřiadvacátého mám splněno.

Podaří se mi opravdu 24. ledna skončit?

Nebo si budu muset cílovou čáru posunout?

Buďte u toho se mnou.

Pošlete mi svůj kontakt a já vás budu pravidelně informovat o novinkách ve svém on-line deníku.

Sedím u kuchyňského stolu a poprvé si navlékám nestěžovací náramek. Prohlížím si svoji ruku a snažím se vnímat, jak se cítím. Co to se mnou dělá.

Můj první pocit? Zmatek!

Nejistota pramenící z toho, že mám na ruce ten náramek, ale vlastně nevím, kdy si ho mám přendat na druhou ruku, a kdy ne!

Jsem nedočkavý, už bych rád začal, ale nemůžu.

Pokud to celé má být k něčemu, ještě začít nemůžu. Hlavou mi totiž letí spousta otázek, na které si musím odpovědět.

• Jak poznám, kdy si stěžuju, a kdy ne?
• Musím si stěžovat nahlas, nebo stačí mít je nespokojené, negativní myšlenky?
• Co když si třeba v návalu nějakých potíží hezky od plic zanadávám?
• Musím si náramek přendat i když mě u mého stěžování nikdo neuvidí a neuslyší?
• Jaká to má vlastně pravidla?
  
• Jak to mám zkrátka udělat, aby tohle moje dobrodružství, do kterého se už v celém světě zapojilo více než deset milionů lidí, dávalo smysl?

A tak jsem otevřel knížku, nalistoval obsah a začetl se do toho, jak to autor Will Bowen vlastně myslí.

Zítra o tom napíšu víc.

Moje dnešní stížnosti

Aspoň si myslím, že to byl důvod k přendání náramku.

• Nejdřív jsem si zanadával, když se v šatně zřítil stojan na boty, který jsem v noci na dnešek asi čtyři hodiny opravoval (poté, co jsem ho včera nechtěně srazil).
• Pak jsem v duchu utrousil pár jedovatých slin, když jsem v koši na smetí objevil celou, nesešlapanou papírovou krabičku od vajec, která tak dosud prázdný koš téměř zaplnila.
• Podobně, když jsem dcerce nalil mléko do lahvičky se šroubovacím uzávěrem (který jsem ale špatně utáhl, takže když jsem ji vzal do ruky, víčko odpadlo a mléko se rozlilo po celé kuchyni a mně zlilo celé kalhoty), měl jsem poněkud "nespokojené" myšlenky.
• Odpoledne začalo pršet těsně před tím, než jsem šel ozdobit zahradní stromek svítícím řetězem. I v té chvíli mi hlavou problesklo něco nespokojeného.
• Poněkud ostřejší, nespokojený výraz jsem použil, když si ze mně synek u televize dělal, služku, protože byl líný sám si přepnout program.