Konspirace a spiknutí
1. září 1992. 88. kilometr dálnice D1. Čas 9:25. Česko-slovenská federativní republika (pro neználky - na mapách od 1. ledna 1993 už ji nenajdete).
Limuzína BMW jede z Bratislavy do Prahy. V plné rychlosti v dešti dostává smyk, přeráží svodidla a po krátkém letu se zapíchne čumákem do hlíny. Uvnitř sedí zraněný řidič, venku na trávě leží starší chlapík v obleku, který nebyl připoutaný a mumlá: "Nesmiem zomrieť, nesmiem zomrieť!".
Je to Alexandr Dubček, vážený muž a jeden ze symbolů změny režimu v tehdejším Československu, který jel na zasedání Federálního shromáždění. O dva měsíce později bohužel v nemocnici následkům zranění podlehl.
To byla fakta.
Oficiálně to byla nešťastná událost, běžná autohavárie "v úseku častých nehod". Prakticky na stejném místě se totiž bourá o sto šest a ze známých lidí se tu vysekali například herec Petr Haničinec, zpěvačka Marika Gombitová, nebo poslanec Miroslav Macek. Nedaleko toho místa se stala i zřejmě rekordní bouračka u nás, do které se přimotalo 116 aut. Jo, a asi hodinu po Dubčekově bavoráku tam na louce přistál kamion. Takže pro policii to bylo jasné.
Spekulace a šuškanda se ale okamžitě rozběhly naplno a během krátké doby kolovalo mezi lidmi několik konspirativních teorií.
Podle jedné měl Dubček nakročeno mezi významné evropské postavy Socialistické internacionály. To prý řadě lidí vadilo, neb by tím Dubček posílil svůj vliv.
Další spekulace se točily kolem toho, že Alexandr Dubček byl skutečně vážným kandidátem na post prvního prezidenta samostatného Slovenska. Nebýt té tragické nehody, asi by se jím opravdu stal. Jeho podpora a obliba na Slovensku tehdy byla opravdu velká. I to se ale údajně nějakým vlivným silám nelíbilo.
Další možný motiv. Dubček byl pro zachování federace Čechů a Slováků. Když už se musela rozpadnout, chtěl nějaké pozvolné řešení. Jako velmi vlivný poslanec jel do Prahy vystoupit v tom duchu ve Federálním shromáždění, dnešní Poslanecké sněmovně. A toho se prý radikální zastánci osamostatnění Slovenska obávali.
Tohle všechno byly takové více či méně podložené spekulace. Úplně jiné grády mezinárodního rozměru má poslední teorie.
Alexandr Dubček měl pár dnů po cestě do Prahy svědčit v Moskvě u ruského Ústavního soudu. To je fakt. Vypovídat měl mimo jiné o roli KGB a Komunistické strany Sovětského svazu při událostech v roce 1968 a 1969. A protože byl tehdy před invazí jedním z nejvyšších představitelů našeho státu, hodně toho věděl. Tím pádem mohl být pro velkou spoustu lidí nebezpečný - což údajně ti s máslem na hlavě nehodlali riskovat.
Tuhle teorii prý navíc podporuje i vražda bývalého předsedy polské vlády Piotra Jaroszewicze a jeho manželky. I on měl v Moskvě svědčit. Zabili ho v noci z 1. na 2. září 1992, tedy ve stejný den, kdy měl Dubček autonehodu. Náhoda? Navíc Jaroszewiczovi doma, stejně jako údajně Dubčekovi přímo na místě nehody, kdosi ukradl důležité dokumenty. (Jo a Dubčekův řidič odmítl při vyšetřování té nehody vypovídat.)
Jestli šlo opravdu jen o nešťastnou náhodu, nebo to někdo v pozadí řídil a tahal za nitky, to se možná nikdy nedozvíme. Takový bývá osud konspiračních teorií.
Při čtení Causy v Reflexu 45/17 jsem si ale uvědomil, že o podobných spiknutích slýcháme pořád. Například o tom, jak si někdo objednal likvidaci jistého Andreje B., kterému lstivě před lety podstrčil státní dotaci, aby ho mohl letos těsně před volbami a po nich kompromitovat.
Nebo je to jen náhoda?