I´m back

Pondělníček je zpátky.
A já s ním.
Dal jsem si pár měsíců pauzu, během které jsem přemýšlel.

Měl jsem pocit, že role komunikace v našich životech tak zvláštně mutuje. Sice je stále - a věřím, že zůstane - klíčovým faktorem úspěchu. Mění se ale podmínky pro komunikaci. A pravidla komunikace.

Jakoby stále větší váhu dostávala hrubá síla, namísto slušnosti.
Arogance, namísto vstřícnosti.
Demagogie, namísto konstruktivního a věcného jednání.
Okamžitý, jednostranný zisk, namísto společného vítězství.

Víc vám o tom řeknu tento čtvrtek ve svém videoblogu.

Současně jsem si ale uvědomil, že mi komunikace s vámi chybí.
A že moje úvahy o komunikaci chybí mnoha z vás.
Všem vám děkuji za vzkazy i za nové podněty.
Dodaly mi chuť a sílu :)

Víte, komunikace má zvláštní vlastnost.

Komunikujeme neustále.
I když "nekomunikujeme".
I když se uzavřeme do sebe a hrajeme mrtvého brouka.
I když nereagujeme na žádné podněty zvenčí.

Tahle komunikační pasivita totiž o člověku něco vypovídá. Prozrazuje cosi o jeho okamžité situaci, o jeho pocitech, náladě.

To, že druhý přestane aktivně komunikovat, by pro nás mělo být znamením. POZOR, něco není v pořádku! Stejně jako v mém případě.

Za normálních okolností má "nekomunikační období" krátké trvání. Den, dva, týden... A obvykle stejně nenápadně, jako začne, také skončí.

Potíž ale nastává, pokud ta uzavřenost do sebe trvá příliš dlouho. Může totiž způsobovat těžko vratné psychické změny. A nebo je přímo signalizuje.

Buďme stále lehce ve střehu.
Všímejme si, pokud se někdo v našem okolí zavrtá do ulity a nekomunikuje. Snažme se CITLIVĚ zjistit, proč. Co ho trápí. Co tu jeho nekomunikační fázi spustilo.

A snažme se být po ruce, pokud dá najevo, že potřebuje pomoc.
Dřív, než bude pozdě.