Svět se asi zbláznil

Mám dojem, že se svět zbláznil. Sedím zrovna v hotelu, ve kterém povedu komunikační trénink. Připojený na internet prohlížím maily a mažu.

Nevím, jak to děláte vy. Já si nechám načíst všechny nové zprávy. Nejdřív prohlížím titulky a adresy odesílatelů. Jako první posílám na smetiště dějin evidentní pitomosti a spamy. To co mi připadá k něčemu, nechávám, maily důležité si označím.

Pak přichází druhá fáze. Postupně otvírám a čtu maily, které mi připadají užitečné. Pokud jsou k něčemu, posunu je ke konečnému zpracování do kalendáře. A na závěr se věnuji důležitým mailům. Odpovídám, otvírám zaslané linky, plánuji svůj program.

Infoprojekty vpravo i vlevo

A teď proč o tom píšu.

Když jsem takhle zpracoval maily minulý týden, zůstalo jich čtrnáct.
Z toho DVANÁCT byly maily související s nějakým infoprojektem.

Jak lépe prodávat.

Jak změnit svůj život.

Jak být lepší a úspěšnější ženou...

Zaujalo mě to proto, že sám na takovém projektu pracuji. A samozřejmě, stejně jako všichni, přemýšlím, jak co nejlépe vás oslovit. Jak to udělat, abyste mi v záplavě ostatních mailů věnovali pozornost. Abyste strávili alespoň minutku svého času úvahou nad tím, co říkám, a jestli se vám chce sledovat mě dál.

Bojím se toho, že jsme mailingem přehlcení. Že i když budeme (my, kdo emailing využíváme pro byznys) dodržovat pravidla a zlaté rady, zůstaneme neoslyšeni. Prostě proto, že je toho všeho moc. A že se naše postupy jako vejci vejci podobají.

V myšlenkách mě to vrátilo do mojí PR praxe a na vysokou školu. Jak jen zní to základní pravidla pro získání a udržení pozornosti klienta?

"Oslov klienta ve chvíli, kdy se o tobě chce dozvědět.
Kdy tě potřebuje a hledá pomoc.
A nebo to zařiď tak, aby si to alespoň myslel!"

Porovnávám to se všemi těmi maily v mé schránce.

Samozřejmě, řekl jsem si o ně. Protože profíci ctí pravidla, takže bez mého souhlasu by mě neotravovali. Přesto mám pocit, že je toho všeho nějak moc.

Ano.

David mi otevřel oči.
Zdeněk inspiroval.
Jana prezentuje originální téma.
Pavel má podobnou vizi své budoucnosti.
Olga ma vtipné postřehy.
Vítek je profík každým coulem...

Rád jejich maily čtu a nevadí mi, když je musím vymazat.
Přesto mám pocit, že je toho všeho nějak moc.

Jak to vnímate vy?