Profíci na entou

26.05.2014

Známý potřeboval otevřít domácí trezor. Dva tři roky ho neotvíral a kód se mu prostě vykouřil z hlavy. A tak zavolal experty. Jejich první otázka ho ale zaskočila: "Jaký to má kód?"

Grrrr! Co je to za otázku?!

Přeci proto si pozval specialisty na otevírání trezorů, že ten kód nezná!

"Nevím, zapomněl jsem ho!" odpověděl. "Hmmm, to ste dobrej! Tak to bude těžký!" reagoval chlapík v montérkách a společně s kolegou dál mudrovali, co s tím.

Borci s televizí

Připomnělo mi to asi půl roku starou zkušenost v elektru. Kupovali jsme televizi. Nelíbil se nám rámeček kolem obrazovky se zakulacenými rohy. Chtěli jsme víc hranatý.

"Ty kulatý jsou hezčí, mně se rozhodně líbí víc!" přesvědčoval nás prodejce.

Grrrr! Co je nám do toho?!

Prodavač začal televizi balit. Byla jediná, stála uprostřed prodejny na horní polici. Že si pro ni závazně přijedeme věděli na prodejně už od rána.

Grrrr! Balení trvalo skoro půl hodiny!

A na dovršení všeho - když už jsme chtěli platit, přišla scénka s prodlouženou zárukou.

"Když si připlatíte dva tisíce korun, získáte prodlouženou záruku na pět let!" zněla triumfální nabídka.

"Děkujeme, nechceme," odmítli jsme zdvořile.

"No ale to máte lepší, představte si, co všechno se vám může s tou televizí stát!" argumentoval prodejce a zavolal kolegyni. "Uvědomte si, jak je to pro vás výhodné!" přidala se i ona.

"Jak už jsme řekli, nechceme!"

Zavolali třetího, tvářil se jako vedoucí. "Dobře si to rozmyslete, prodloužená záruka je u takovéhle televize velice výhodná a ušetří vám spoustu starostí," zapojil se do debaty třetí prodavač.

"Chcete nám tím naznačit, že ta televize, kterou jsme si vybrali, je takový šunt, že se nám po uplynutí dvouleté záruky pravděpodobně porouchá?!" položili jsme protiotázku.

"No néééé, to néééé, ale ...."

"V tom případě nám už konečně dejte účet, ať můžeme zaplatit!"

Grrrr! Neztratit s nimi už tolik času, odjeli jsme!

Zákazník náš pán?

Připadá mi neuvěřitelné, že se s takovou tupostí a nevstřícností setkáváme ještě v 21. století. Copak je těm lidem vážně fuk, že takovým jednáním přímo nahání své zákazníky ke konkurenci?! Vždyť přece PRVNÍ PRAVIDLO úspěšného obchodníka zní: "Dej zákazníkovi to, co chce!"

A je jedno, že televize (zatím) bezvadně funguje a kasaři trezor po dvou hodinách přece jen otevřeli. Pachuť zklamání zůstává.

Sluníčko na konec...

Ale jsou i světlé zkušenosti.

Začala nám stávkovat lednička. I když jela naplno, vychladila se jen asi na 16 stupňů.

Přijel opravář. Podíval se na ní, otevřel dveře, minutu dvě osahával vnitřní stěny lednice, a se slovy "Já jsem skončil!" lednici zavřel.

"Mohl bych se snažit jí zachránit a naúčtovat vám opravu za dva tři tisíce, pane, ale byl byste na mě naštvanej. Ta lednice je mrtvá a nevyplatí se jí opravit. Jestli chcete, tak to udělám, ale je to podle mého názoru blbost a vyhazování peněz. Za týden, za dva mě budete volat zas...!"

Wow! Profík každým coulem!

Jeho slova se do písmenka potvrdila, když jsme nechali starou lednici odvézt a sešrotovat. Jistě chápete, že jsem si jeho telefonní číslo pečlivě uložil do adresáře!

A co Vy?

Jak se Vy chováte ke svým zákazníkům? Snažíte se je opravdu pochopit a uspokojit jejich potřeby? Nebo jim vnucujete svoje řešení? A je jedno, že možná prodáváte "jen" sami sebe a výsledky své práce...