KDO JSEM

Jsem přesvědčený, že KOMUNIKACE je klíčem k úspěchu
v osobním životě i v práci.

Ne každým klíčem ale otevřeme každý zámek, každé dveře, každé srdce. Všichni máme možnost volby, jestli budeme vládnou univerzálním klíčem k celému vesmíru, nebo zrezivělým paklíčem
k zámkům, které se už staletí nepoužívají.

Můj postoj k životu, profesi i ostatním lidem dokonale vystihuje citát mého oblíbeného spisovatele Paola Coelha.

Člověk se neutopí proto, že se ponoří, ale proto, že nechá hlavu pod vodou.

Rád pracuji s každým, kdo o to má zájem. S týmy i jednotlivci. Mým úkolem a velkou radostí je pak najít pro každého ten jeho správný, univerzální komunikační klíč.

Komunikace na profesionální úrovni mě provází celý pracovní život.

Mojí první pracovní zkušeností bylo ČSAD. Jako dispečer jsem se učil řídit lidi a nákladní dopravu.
V roce 1990 jsem v rámci "porevolučního nadšení" vyměnil kancelář za volant náklaďáku. Další velkou školou bylo, když jsem po několika letech přešel
do soukromé velko a maloobchodní firmy. Řidič, obchodní zástupce, prodavač na vzorkovně, skladník... Úžasné zkušenosti. A školení pozitivní psychologie bylo zlomem pro můj další život!

Na zastoupení automobilky Renault V. I. jsem prodával nákladní auta a kamiony této značky. Kromě obchodních dovedností jsem se naučil,
že "suspension" je pérování a "ralentisseur" zpomalovací brzda :) A od kolegy Oldřicha, světem protřelého Čechošvýcara, jsem okoukal, jak správně vázat windsorský uzel na kravatě a jak
v restauraci trvat důsledně, ale slušně na tom, abych dostal přesně to, co jsem si objednal.

Rád vzpomínám na roky, kdy jsem patřil k týmu lidí prošlapávajících v Česku cestu zcela nové službě - pojištění právní ochrany pod značkou D.A.S. Bylo to krásné a náročné zároveň. Učili jsme lidi dívat se
na rizika jejich podnikání i soukromá rizika zcela novýma očima. A s radostí jsme pak přijímali překvapené a upřímné díky od těch, kterým právníci pojišťovny ušetřili obrovské výdaje
a pomohli jim i v dost zapeklitých kauzách.

Zvláštním řízením osudu zamířily moje další pracovní kroky do médií. Od moderátora bigbítového rádia jsem se poměrně rychle dostal

ke zpravodajství a novinařině. A žurnalistikou se pak od roku 1998 zabývám (alespoň částečně) bez přestání. Pracoval jsem v rádiu, televizi, psal
pro tištěná média a internetový portál, byl jsem zprávařem, reportérem, editorem i moderátorem televizních rozhovorů. V současnosti jsem členem týmu zprávařů Radiožurnálu.

Svoje novinářské zkušenosti jsem využil během zhruba šestileté práce ve státním sektoru. Coby tiskový mluvčí jsem na veřejnosti prezentoval práci Ministrstva pro místní rozvoj a později Nejvyššího státního zastupitelství. Navrhl jsem a řídil radikální přeměnu internetových stránek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a jako projektový manažer jsem ochutnal atmosféru na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Souběžně s dalšími aktivitami připravuji a vedu
od roku 2000 tréninky komunikačních dovedností pro obchodníky, manažery, zaměstnance radnic, krajských úřadů, úřadů práce, hasiče, klienty
z neziskovek apod.

Je to nádherná a neskutečně pestrá práce
v mnoha zcela specifických odvětvích.

Největší radost mívám, když mě s odstupem času kontaktují absolventi mých tréninků a popisují, jak se jim to a to moje doporučení v praxi vyplácí.
V práci i v soukromí. I po několika letech.

V roce 2005 jsem absolvoval svůj první výcvik
pro koučování. Ke svému překvapení jsem zjistil, že aniž bych to tušil, používám koučovací přístup už několik let při své trenérské práci. Od té doby se jako kouč zabývám společně s klienty hledáním řešení jejich často hodně osobních potíží.

Bonbónkem mojí dosavadní profesionální kariéry bylo vystoupení na pódiu před 20 tisíci lidmi.
Bez přípravy a v ruštině.

Hodně mě naučilo řízení veřejných diskusí radnice jedné pražské městské části. Ve všech případech šlo o dost ožehavé téma.  Nejprve o zřizování zón placeného stání. Dalším byl projekt rekonstrukce a oživení zanedbaného náměstí, z něhož se postupně stalo zarostlé shromaždiště narkomanů. Posledním tématem byla revitalizace vnitrobloku památkově chráněných domů. Bylo to idylické až do chvíle, kdy se místostarosta podřekl, že
ve vnitrobloku budou podzemní garáže. A bylo zle.

A velkou zkušeností byla krizová komunikace klienta, který musel z ekonomických důvodů doslova z hodiny na hodinu uzavřít dvě továrny
s osmi stovkami zaměstnanců.

Rekapitulace

Mám bohaté zkušenosti s vedením projektů a projektových týmů, tvorbou a realizací komunikačních plánů, facilitací porad a veřejných diskusí, vystupováním na veřejnosti
a v médiích, public relations, krizovou komunikací, koučováním a s vedením tréninků.

Všechno, čím jsem si dosud prošel, mi dodává klid a sílu i v problematických situacích.

Dobře totiž vím, že každá situace má řešení!

Vzdělání

Po dopravní průmyslovce jsem už při práci postupně vystudoval textařinu a scénáristiku
na Konzervatoři Jaroslava Ježka, žurnalistiku
na Univerzitě Palackého v Olomouci a marketingovou komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jsem absolventem London School
of Public Relations. A rok jsem studoval MBA
na Vysoké škole ekonomie a managementu
v Praze. Musel jsem ale z osobních důvodů předčasně skončit. O desítkách kurzů a školení, který jsem prošel, nemá smysl mluvit. Je jich hodně.

Od roku 2005 do června 2009 jsem byl členem Výkonného výboru PR Klubu.

Pyšný jsem i na to, že jsem byl jedním ze zakládajících lektorů Moderátorské školy D3, kterou prošlo několik desítek absolventů, z nichž se řada uplatnila i v celostátních médiích.

No a ještě trocha člověčiny...

Většinu volného času dávám rodině a našim dětem a nadšeně sleduji, jak se z těch nedávných prcků stávají školáci a gymnazisté.

Všichni jsme rádi v pohybu a baví nás poznávat život i dál, než jen za humny.

Rád se toulám po horách a po kopcích, zamilovaný jsem hlavně do Jizerských hor.

Podobně mě ale fascinuje třeba Česká Kanada, řecké Korfu, Costa del Sol ve Španělsku, peruánské Andy, Amazonie, zcela odlišný životní styl Indů, Nepálců či Tibeťanů... A zážitkem byla před lety dovolená kombinující týden na raftech
a týden na ferratách v Dolomiti di Brenta.

K obědu mě uctíte pozváním do nekuřáckého prostředí na spaghetti aglio olio. Společně zapít je pak můžeme třeba rýnským ryzlinkem, nebo povedenou pálavou.

Už jsem se přiznal, že rád čtu Paola Coelha.
Do rádia jezdím na kole, kam můžu, dojdu pěšky, nebo dojedu vlakem. A občas dojatě bulím u filmů jako jsou "Past na rodiče" nebo "Láska nebeská."

Jsem v zásadě pacifista a přestože si snadno zvykám na nové prostředí kdekoli ve světě, mám tu naši českou, zvlněnou a hornatou zemičku hluboko v sobě.

A na silnicích fandím starým "švédským plechům", to je téměř srdeční záležitost ;)