BLOG

Máme tendenci věřit tomu, co vidíme. Říkáme tomu "zkušenost na vlastní oči". Chceme vidět "realitu", například v televizi, na fotkách... Přitom je to ale nesmysl. Není nic tak klamajícího, jako jsou naše oči.

Tak jak se tak dívám, návod na zmizení zajímá velkou spoustu z vás :) Pro pokračování bylo 98 % hlasů, to mě těší :)

Neříkejte, že vás to taky někdy nenapadlo. Zmizet. Vypařit se jak pára nad hrncem, přesídlot třeba na opačnou stranu zeměkoule a zamést za sebou všechny stopy. Většinu z nás tyhle choutky za krátký čas opustí. Ale ... co když ne?

1. září 1992. 88. kilometr dálnice D1. Čas 9:25. Česko-slovenská federativní republika (pro neználky - na mapách od 1. ledna 1993 už ji nenajdete).

Byli jsme nedávno na návštěvě u kamaráda Lukáše a na zdi jsem tam narazil na zajímavou dekoraci. Jakousi koláž z motivačních hesel. Nejdřív jsem jen fascinovaně zíral, jak hezky si to vymysleli a jak to graficky ztvártnili. Později, když jsem zjistil, že se to dá koupit, jsem víc začal přemýšlet o obsahu.

Delší dobu si všímám zajímavého nešvaru. Povinnosti být k dispozici kdykoliv si na vás někdo vzpomene. Být nedostupným je téměř společenský prohřešek "Proč mi neodpovídáš, ty hajzle, když vidím, že jsi on-line?!" "Proč nebereš telefon, když vím, že se bez něj nehneš?!" Dobrých zdůvodnění PROČ máme každý jistě spoustu. Otázka je, nakolik se řídíme...

Chystám nový projekt a při úklidu pracovního archivu nacházím různé poklady. Postupně se s Vámi o některé podělím. Tenhle je první :)

Asi to nebylo překvapení, bylo mu 82 let. Přesto mě to tak nějak zaskočilo. Připadalo mi, že tu bude navždy. A že ho ještě stihnu na jeho dalším vystoupení v Česku. Nestihnu... Odešel a s ním ČLOVĚK, který dokázal svým klidným vemlouvavým hlasem komunikovat a souznít s lidmi po celém světě.

Jsou lidé, kteří s námi prožijí prakticky celý život, aniž bychom se byť jen jednou setkali. Sdílíme s nimi své nejtajnější pocity, svá přání, své touhy... Tu a tam se ale zadaří, setkáme se a je to pecka!

Na něčem Vám moc záleží. Soustředíte se na to, připravujete se, zkoušíte si, jak se v klíčové situaci zachováte, a ... a nakonec to stejně, velmi často, dopadne jinak. Máte se z toho hroutit?

Pohled do minulosti je někdy zábavný, jindy méně, někdy možná dobrodružný. Ale ať je to jak chce, minulost patří ke každému z nás jako skořápka k vajíčku. Ohlédněte se se mnou o 18 let zpátky.

Je to už víc než rok, kdy jsem natočil svůj poslední videoblog. Ta odmlka byla způsobená řadou osobních a zdravotních problémů, které jsou už naštěstí za mnou. A proto se s radostí vracím a budu dál pracovat na projektech, které jsem chystal.