1. DEN (20)
(STŘEDA 14. ÚNORA 2018)
Stěžujete si, abyste vzbudili závist? Že ne?! Sázím sto ku jedné, že se šeredně pletete! Děláte to, někteří z vás denně. Jen jaksi netušíte, co a proč vlastně děláte. Ani to, že to patří mezi stížnosti.
Život bez stížností
on-line deník z plnění výzvy 21 dnů bez stížností
Otevřená zpověď
Včera jsem se poprvé dostal až do desátého dne bez stížností. Trvalo mi to více než měsíc, což jsem na začátku opravdu nečekal. Myslel jsem si, že budu při plnění výzvy 21 dnů bez stížností rychlejší.
Taky jsem objevil svoje nové limity. A postupně víc a víc pronikám do toho, co všechno v naší komunikaci jsou (třeba šikovně skryté) stížnosti.
Ve své první video zpovědi vám o tom řeknu víc :-)
Buďte jako první u toho
Přihlaste se k odběru mého on-line deníku. Každý den vám e-mailem pošlu odkaz na nový článek dřív než ostatním.
Proč si stěžujeme (3/5)
Chceme vzbudit závist druhých
Tak tohle téma pro mě bylo asi největší překvapení. Protože příklady, které Will Bowen v knížce Svět bez stížností uvádí, bych až doteď za stížnosti asi nepovažoval. Jde totiž v podstatě o pomluvy.
Říkal jsem si:
Proč by nám měli druzí závidět něco, na co si stěžujeme?
Jenže ten fór je v tom, že k závidění je něco jiného.
Jde totiž o to, že tím předmětem závisti má být ten, kdo si stěžuje!
Stěžovatel poukazuje na chyby druhého, aby tím dal najevo, že ON je lepší.
Příklady
"Můj šéf je naprostej pitomec!"
Rozumějte - Já jsem mnohem chytřejší a kdybych to vedl já, to byste koukali!
"Můj manžel je nevychovanej buran!"
Mezi řádky je schovaná stížnost - To já, já jsem holka do nejlepší společnosti!
"Je to neskutečný kopyto. Netrefí bránu z jednoho kroku!"
Ve skutečnosti znamená - Já jsem mnohem lepší útočník a zbytečně sedím!
Ovšem pozor!
Stěžovatel si skutečný význam svých stížností většinou vůbec neuvědomuje!!
I u něho je to (podobně jako u včerejšího typu) volání o pomoc. Ten člověk jen zoufale touží po uznání. A protože ho nemá, sráží ostatní.
Jestli tomu správně rozumím, tak pokud chci mluvit o jiných (a tomu se prostě tu a tam nevyhneme nikdo z nás :-) a nechci pomluvat, musím:
- říkat o něm totéž a stejným způsobem, jako bych mu řekl do očí,
- nebo mluvit o jeho pozitivních rysech
Způsob obrany
To mě zajímalo nejvíc.
Lidí, kteří pomlouvají druhé, mám kolem sebe totiž hodně.
Podstatou obrany je
přesměrovat hovor od objektu stížností k stěžovateli.
"Ta nová sekretářka našeho generála se oblíká úplně nemožně. Vypadá jako stará prostitutka!"
"Je bez diskuze, že tobě to vždycky sluší. Máš vkus a umíš k sobě sladit i zdánlivě nemožné!"
"Pepa je děsnej nervák. Je furt naštvanej a stresuje tím všechny kolem!"
"Jedna z vlastností, kterou na tobě obdivuju, je tvoje rozvaha a klid i ve chvílích, kdy si ostatní nevědí rady!"
Je mi jasné, že tenhle typ stěžovatele chce od druhých souhlas. Chce potvrzení toho, že kritizovaný člověk je opravdu kopyto, nemožnej šéf a vypadá jako z E50. Když ho nedostane, jeho stížnosti poleví.
Musím tedy vycítit, jak pochválit pravý opak toho, na co si stěžuje. Možná několikrát za sebou. Kdo to vydrží delší dobu. A jsem z toho venku :-)
Jak jsem si dneska stěžoval
aneb Nový start do výzvy 21 dnů bez stížností se odkládá
"Tumáš mrkvičku."
"Neci."
"Tak si vem brambůrku."
"Neci."
"A nechceš jahůdku?"
"Néécííí!"
"A co třeba broskvičku?"
"Néééécíííííí!!!"
"Tak si dej chlebíček."
"Nééééééééééééé!"
To už jsem nevydržel.
"Kubo, hergot, nemůžeš jí dát pokoj? Ty ji zase rozjančíš a my ji pak neuspíme!"
Chvíli po večeři seděla Eliška na zemi a jak byla po večeři v ráži (a zároveň hrozně unavená), mlátila vším, co našla, do podlahy.
"Eliško, přestaň prosím."
Nic.
"Eliško, přestaň."
Nic.
"Lišáku, prosím, přestaň už!"
Nic. Strašná legrace. Tak jsem přidal na hlasitosti.
"ELIŠKO!!!! PŘESTAŇ!!! Kdo to má pořád poslouchat?!"
Janiny šrouby do hlavy
"Připadá mi, že si to nestěžování kompenzuješ tím, že na ni zvyšuješ hlas!"
Což jsem odmítl, ale ... jistý si nejsem. A vrtá mi to hlavou.
Kde je ten negativní odpad?
Je jasné, že negativních emocí se musíme nějak zbavit. Upustit kotel, jak se říká. Divné, že mi to doteď nepřišlo na mysl.
Když se snažím nestěžovat si = stížnosti na jazyku rychle spolknu = ta negativita zůstane ve mně.
No jo. Ale kam se to ztrácí?! Přece to pořád nenosím v sobě?!
Musím se na to zeptat Willa Bowena. Připadá mi to jako dost zásadní otázka!
