6. DEN (1)
(PONDĚLÍ 22. LEDNA 2018)
Moj úspěšná vlna pokračuje. Při
plnění výzvy 21 dnů bez stížností jsem se úspěšně přehoupl přes šestý
den. Pro začátek dalšího pracovního týdne je to milé povzbuzení. S
dobrou náladou proto ráno vyrážím s dětmi do školy na Malé Straně a
vrátil se domů.
Kolem půl deváté mi volala Jana. Bohužel, s velmi smutnou zprávou.
Brzo ráno zemřel tchán. Byl už dlouho nemocný a poslední dva měsíce strávil v umělém spánku v nemocnici. Dá se říct, že to pro něj bylo vysvobození. Ale tak jako tak je to velká škoda. Byl to fajn chlap!
Život jde dál. Stejně jako moje výzva.
21 dnů bez stížností. Svět bez stížností. Pořád přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybychom si opravdu přestali stěžovat. Kdybychom prostě všechno, co se nám stane, dobré i zlé, přijímali s pochopením a porozuměním. Bez negativních emocí.
Představte
si jen, co by se změnilo VE VAŠEM NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ.
S dosavadní
zkušeností, kterou mám s odvykáním stížností, si troufám tvrdit, že určitě znáte
někoho, kdo si často na něco stěžuje. Možná je to někdo vám velmi
blízký.
Jak by se jeho i váš život změnil, kdyby se odnaučil stěžovat?
Je to otázka přístupu.
Přístupu k sobě, k lidem, se kterými se setkáváme, ke světu kolem nás.
V knize Svět bez stížností uvádí Will Bowen jeden moc hezký příběh.
Jeho kamarádovi (34 let) diagnostikovali rakovinu plic ve čtvrtém stádiu. Doktoři mu dávali maximálně šest měsíců života. Kromě toho měl finanční potíže, tak tak zvládal platit účty a živit rodinu. Když ho Will navštívil, chlapík nenadával, nestěžoval si.
Když mi řekli, jakou mám diagnózu, došlo mi, že to bude dost krušné a že bych mohl proklínat Boha, vědu a všechny kolem. Anebo bych se mohl zaměřit na to dobré, co mě v životě potkalo.
A tak jsem se rozhodl, že nadávání a stěžování budu věnovat jeden den v měsíci. Náhodně jsem si vybral patnáctého.
Ať už se stane cokoliv, na co mám chuť si postěžovat, řeknu si, že si počkám na patnáctého.
"A není toho potom moc najednou? Nejsi vždycky patnáctého v depresi?" zeptal se ho Will Bowen.
Ale vůbec ne, odpověděl ten chlapík.
Do patnáctého většinou zapomenu, na co všechno jsem si chtěl stěžovat.
To se mi moc líbí. Všechny své stížnosti nacpat do jednoho dne. A navíc s vědomím, že ty stížnosti se tak svého vyslovení možná ani nedožijí.
Určitě je víc možností, jak se s těžkými situacemi v životě vypořádat. Ale tahle se mi zdá opravdu vtipná.
Dává mi tak smysl i další citát, který Will Bowen v knize použil.
Když se tě zmocní úzkost, obava, smutek nebo beznaděj, nic z toho nezveřejňuj a nijak si nestěžuj. Nauč se takové poklesky mysli skrývat, a když to dokážeš, vymaníš se tím z jejich sevření.
Nemyslím si, že by šlo o pokrytectví.
Jde prostě jen o to, abychom nezatěžovali svými stesky své okolí. A uměli se s nimi vyrovnat. A abychom se dokázali své negativní energie zbavit jinak.
Odvykání kojení
Tak dneska mi to vypuklo. Jak jsem slíbil, chci se s vámi podělit o zkušenosti. Tak pokud vás to zajímá, TADY JSOU.