Lenost, nebo svědomí?

Bavil jsem se před časem u piva s chlápkem. A že prý jestli vím, co je největším motorem světového pokroku... "Nevím," řekl jsem. "Snad touha po lepším životě?" "Jsi blízko," řekl a upil na tři loky půl láhve piva. "Lidská lenost!" procedil vzápětí mezi rty, ve kterých svíral cigaretu.

Vzpomněl jsem si na něj nedávno nad starším článkem v novinách. Psali tam mimo jiné, že obchodní řetězce zdražují proto, aby čeští výrobci potravin nezkrachovali. Protože jsem v minulých letech školil na obou stranách - jak zaměstnance obchodních řetězců, tak jejich dodavatelů, dávám jedna a jedna dohromady. A součet rozhodně není dvě.

Necháváme se oblbovat!

Proč tlačí řetězce ceny dolů? Protože prý je my zákazníci chceme. Že prý k tomu obchodníky nutíme. Protože prý ceny jsou pro nás hlavní a o kvalitu nám nejde.

Tak nám to alespoň obchodníci "komunikují".

OK, říkám si. V pudu sebezáchovy myslí každý především sám na sebe. Chtít tedy zaplatit co nejmíň je asi obhajitelné. Pojďme ale dál.

Zaplatím tedy méně v super/hyper a jiném marketu, obchodní řetězec proplatí (za řadu týdnů) faktury s nízkou nákupní cenou svým dodavatelům, a ti se měsíc po měsíci dostávají do větších a větších existenčních problémů. Nakonec zkrachují, jejich zaměstnanci přicházejí o práci, jdou třeba na podporu, takže mají minimum prostředků, což je ovšem nutí preferovat obchody s co nejnižší cenou - např. řetězce. Tím ale potvrzují jejich obchodní filozofii a s každým nákupem obrazně řečeno přispívají ke své vlastní bídě. Stávají se loutkami v rukách obchodníků...

Já vím, je to hodně paušalizující pohled.

Když to ale vezmu sám od sebe - a tady je můstek k mé debatě se známým o světovém pokroku - moje lenost mě nezřídka zavede do některého z řetězcových nákupních center. Je to blízko, otevřeno i v noci, vše potřebné přímo pod nosem. Nakoupím, zaplatím a jako bych tím v pomyslné každodenní volební kampani házel do urny svůj hlas PRO ŘETĚZCE. Každou svou takto utracenou korunou přispívám k likvidaci jednoho z dodavatelů.

Pravidla "trhu"

Vím, že mnozí z producentů už opravdu nemají kde šetřit. Vím, že mnozí na takhle nastavená pravidla "trhu" doplatí a zkrachují. Jejich místa v regálech zaujmou jiní, levnější, nejspíš ze zahraničí.

Vinou vlastní lenosti likvidujeme každou korunou utracenou v řetězcích producenty, kteří jen chtějí slušně podnikat. Připravujeme tak sami sebe, své příbuzné, sousedy, přátele a známé o práci, dostáváme je do sociální tísně. A NAVÍC tím pomáháme tomu, že se jako stát dostáváme do větší a větší závislosti na dovozech - tu z Polska, tu z Asie, tu z Afriky...

To chceme?

"Já chci TRHnout co nejvíc a vy ostatní si TRHněte nohou!"

soudobá definice tržního prostředí

Možná jsem snílek...

Přece má-li obchod dlouhodobě fungovat, musí si všichni, kdo se ho zúčastní, přijít férově na své. Tak to bylo už v dobách směnného obchodu.

Jestli někdo utlačuje ostatní jen proto, že je obratnější žonglér se slovy, má větší komunikační rozpočty, těží z obtížné ekonomické situace slabších, je nenasytnější, s ostřejšími lokty a vlivnějším strejčkem, je to šmejd a hoďme na něj blátem! Pokud nám ovšem naše lenost dovolí se sehnout a nabrat si plnou mazlavou hrst...

Nikomu to nenutím, ale takhle to vidím já... A tak nějak mě to zase naštvalo.