Lobbying mezi kapkami deště

Lobbying jsem vždycky považoval za strašně sexy téma. Za něco, co je v naší branži vážně první ligou. Trochu tajemnou, zahalenou neproniknutelnou mlhou. Samozřejmě, byl jsem oblblý americkými filmy a českými médii. A jedinou osobní zkušeností.

Někdy před pěti šesti lety jsem se pokoušel přes výběrové řízení dostat do jedné PR agentury. Při čekání na pohovor jsem špacíroval chodbou a četl fotokopie mediálních úspěchů... Všechny pojednávaly o prosazení nových zákonů, či změně těch existujících. A já jen valil oči. To je teda fajnová prácička...

Když jsem jako člen Výkonného výboru PR Klubu přišel loni s návrhem uspořádat seminář na téma Lobbying, kolegové byli trochu v rozpacích.

"No a koho tam chceš pozvat?"

V té chvíli jsem ještě netušil. Postupně jsem začal rozplétat, kdo je a kdo není doopravdy lobista, kdo tomu rozumí, a kdo ne, kdo hraje férovku a kdo špinavé hry. A po úspěchu prvního semináře o lobbyingu jsem se rozhodl nabídnout vám letos 24. září Lobbying II.

Lobbying v souvislostech

Úvod obstaral Václav Pecka, senior konzultant agentury Weber Shandwick. Podobně jako minulý rok uvedl všechny účastníky semináře do tématu. Pravda, poněkud obšírněji, ale zajímavě.

Za lobbying dnes považujeme kde co, od přímluvy u doktora až po obyčejné uplácení nebo vydírání,

pojmenoval Václav Pecka dnešní situaci. Narozdíl od Velké Británie a USA totiž lobbying nemáme žádným způsobem definovaný jako obor činnosti či podnikání.

Evropská komise se v současné době zabývá otázkou registrace lobistů a lobistických agentur, které v Bruselu a v blízkosti a kolem řídících orgánů Evropské unie pracují. Jde o tisíce lidí. Registrovaní lobisté by měli zveřejňovat nejen pro koho pracují, ale i kolik peněz za to dostali, takže je celkem pochopitelné, že se do toho zatím nikdo dvakrát nehrne,

dodává Václav Pecka.

Lobování a korupce?

Lobbying v českém prostředí bývá často spojován s korupcí. Pohled na to, jak vnímají korupci čeští manažeři a politici, byl proto v mnohém zajímavý. Ano, Tomáš Jelínek z agentury Donath-Burson-Marsteller měl obtížnou pozici, protože prezentoval suchá data z výzkumu, která zveřejnili v roce 2007.

Podle respondentů výzkumu je současná úroveň korupce v České republice nepřijatelná. Podle převažujících názorů nabízejí úplatky nejčastěji velké firmy. Naopak o úplatky mají nejčastěji žádat úředníci ministerstev a dalších orgánů centrální státní správy,

citoval Tomáš Jelínek závěrečnou zprávu a dodal, že

nejčastěji se podle zjištění výzkumu odehrává korupce ve stavebnictví a v oblasti zadávání veřejných zakázek.

Výzkum také ukázal, že většina politiků a manažerů vnímá nezastupitelnou úlohu médií v boji proti korupci.

To už jsem nervózně odbíhal na terasu Letenského zámečku a snažil se dovolat čtvrtému z lektorů, který stále nedorazil. Mezi kapkami deště jsem pak dostal nepříjemnou sprchu v podobě suché omluvy z pracovních důvodů. Nezbylo, než doufat, že třetí z našich přednášejících dokáže tento výpadek alespoň částečně vynahradit. A jsem rád, že se to povedlo.

Domácí násilí se týká každého

Prezidentka občanského sdružení Bílý kruh bezpečí Petra Vitoušová odprezentovala parádní případovou studii funkčního propojení PR aktivit a lobbyingu v zájmu celé společnosti. Na projektu Domácí násilí demonstrovala krok za krokem složitou cestu ke změně celospolečenského postoje.

Na začátku v roce 2000 panoval ve veřejnosti silně většinový názor, že domácí násilí je věc rodiny. Co se doma upeče, ať se tam také sní, že je to každého osobní věc. Po šesti sedmi letech práce je poměr zcela opačný - většina naší společnosti dnes vnímá domácí násilí za celospolečenskou záležitost, se kterou musíme bojovat na zákonné úrovni,

uvedla Petra Vitoušová.

Museli jsme nastudovat spoustu předpisů a zákonných úprav, setkat se se stovkami lidí, prožít stovky lidských příběhů a porovnat zkušenosti z různých zemí. Nejprve jsme museli rozpoutat o tématu domácího násilí veřejnou diskusi a získat širší společenskou podporu. Teprve potom jsme mohli prosadit změny v legislativě,

popisovala prezidentka Bílého kruhu bezpečí s tím, že nejtěžší na celém projektu bylo přesvědčit o správnosti prosazovaných změn úředníky.

Chtělo by to nějaký závěr

Mám lobbyingu plnou hlavu. Mám o čem přemýšlet.

Ano, nevyšlo to na 100 procent. Nedorazil jeden z lektorů, a nevyšla ani zamýšlená praktická část semináře...

Podařilo se ale zase několik profíků mezi námi přimět k zamyšlení nad tím, jak to v lobbyingu funguje a mělo by fungovat. Třeba to bude v prostředí, v němž mít svého lobbistu je téměř stejně nevyhnutelné, jako mít svého lékaře, právníka, automechanika či psychoanalytika, k něčemu dobré.